Paní doktorko, jak byste vysvětlila co je to anti-aging, kterým se zabýváte?
Anti-aging, stejně jako kdysi pojem wellness, anebo zdravý životní styl pochází ze západního pobřeží Ameriky, konkrétně Kalifornie. Je to pochopitelné, protože je v ní největší koncentrace filmových a jiných hvězd, které velká konkurence nutí k tomu, aby se snažili vypadat co nejlépe. Anti-aging je vlastně celý systém, zabývající se tím, jak zabránit předčasnému stárnutí a poškození organismu. Víte, že člověk může být i v osmdesáti zdravý, pěkně vypadat, být v dobré kondici, a řešit kde si zahraje tenis nebo golf, anebo může vypadat špatně, být nemocný a řešit přídavky na pomůcky pro inkontinenci. Nesouvisí to přitom jen s jeho genetickou výbavou, jak se všichni celá léta domnívali, ale souvisí to také s jeho životním stylem. Dnes už víme, že zdravý životní styl nám může prodloužit život, zatímco špatný životní styl nám ho může až o dvacet let zkrátit.
Je to tedy životní styl, který má zabránit předčasnému stárnutí. S jeho prosazováním jste u nás začala vy?
Ano, dost často se hovoří také o anti-aging medicíně, ale já to nemám ráda, dávám přednost tomu, že je to styl, který vede k udržení zdravého života až do vysokého věku. U nás jsem s jeho propagací začala já a zabývám se jím hodně dlouho. Dopracovala jsem se k němu vlastně postupně. Již před lety jsem začala s propagováním zdravého životního stylu, dokonce jsem založila první soukromou školu v České republice, zaměřenou vyloženě na jeho výuku.
Dočetla jsem se, že za sedm let existence vaší soukromé Střední školy životního stylu máte již 500 absolventů. To musí člověka těšit...
Těšilo by mne víc, kdyby ještě existovala. Byla to jedna z prvních asi pěti soukromých škol v republice, kterou jsem založila již v roce 1991. Zanikla proto, že se jednalo o pomaturitní studium. Když u nás začaly vznikat vyšší odborné školy, náš projekt nebyl ministerstvem zdravotnictví uznán jako dostatečně nosný a zajímavý, a proto nebyl schválen...
Což je určitě škoda, protože zdravému životnímu stylu by se měli učit lidé již od mládí a ne to dohánět až s přibývajícími léty.
Samozřejmě. Myslím, že vinou lidské závisti náš projekt transformace střední školy ve vyšší odbornou neprošel. Bohužel, stalo se. Chtěla jsem hlavně naučit mladé lidi jak si potenciál zdraví udržet a uchovat. Na svých přenáškách vždycky říkám, že je to stejné, jako s chlebem v mrazničce. Když do ní dáte čerstvý kus chleba, tak vyndáte čerstvý kus chleba, když tam dáte chleba plesnivý, tak ho vyndáte bohužel plesnivý. Proto si myslím, že s anti-agingem nebo zdravým životním stylem se musí začít co nejdříve, to znamená již v mládí a vést ho pak celý život. Nejde to zlomit najednou, když chcete třeba v šedesáti vypadat na čtyřicet, tak o sebe musíte pečovat rovnoměrně a přiměřeně již od dvaceti, pětadvaceti let. Jinak se to dělat nedá, zázraky se prostě nedějí.
Mohla byste prosím přiblížit, v čem všem anti-aging spočívá?
Jsou to vlastně tři složky – pohyb, strava, psychika, které jsou naprosto neoddělitelné a pro anti-aging zásadní. Jednu od druhé oddělit nelze, my prostě musíme pečovat jak o svou tělesnou stránku, tak o tu psychickou. Již Hipokrates přece říkal, že strava je našim lékem a že jsme to, co jíme. Dnes, po tisíci letech nemůžeme říkat, že to tak není, vším pohrdat a myslet si, že moderní technika a technologie za nás všechno zvládne. Zdá se, že i u nás začínají lidé konečně chápat, že nadužívání léků nevede k lepšímu zdravotnímu stavu, ale je naopak kontraproduktivní, protože vedlejší účinky mnohých léků mají na organismus neblahý vliv a mohou přivést tělo až k marasmu. Podle údajů ročně zemře více lidí na následky řádně podávaných léčiv než na předávkování drogami. Šokuje vás to, mne ne. Tyto údaje jsou sice z USA, ale já si myslím, že je to analogické všude tam, kde zvítězila tzv. západní medicína.
Lze některou z těchto tří složek vynechat a nahradit třeba vaše speciální cvičení jógou, když už se jí delší čas věnuji?
Přiznám se, že jógu mám ráda, znám i několik dobrých cvičitelek, ale jóga není jen cvičení, ta je o celkovém přístupu k životu, sama o sobě je životním stylem. Já učím a doporučuji speciální cvičení, známé pod názvem SM systém, které vede k celkové nápravě těla, poškozeného špatným životním stylem, zejména nadměrným sezením.
Tím jste mi připomněla výraz, na který jsem narazila v jedné vaší přednášce – homo sedentary. Dokonce jste se vyjádřila, že židle je nejhorší vynález a že sezení je zdraví škodlivé!
Ano, tak tomu skutečně je. Kdysi dávno, když se člověk postavil na obě nohy a začal chodit, přestavělo se mu uspořádání svalů a koordinace tak, aby nepadal. Kromě malých dětí a lidí s poruchou mozkovou jsme dnes všichni schopní chodit a s výjimkou zmíněné poruchy mozku, anebo opilosti, neupadneme. Drží nás přitom svaly, kterým mozek dává neustále informace o zemské přitažlivosti a pořád je jako počítač vyhodnocuje, balancuje a dorovnává.
Člověk se naučil chodit také tím, že začal používat horní končetiny a pracoval s nimi. Začal při chůzi zapojovat pletenec ramenní a lopatku, aby svalový korzet fungoval, jenže my jsme ho vlastně přestali užívat. Vždycky se záměrně ptám svých posluchačů nebo cvičenců kolikrát za den zvednou ruku. Odpověď je většinou stejná: v tramvaji nebo v metru, když se drží, aby neupadli, při věšení prádla, v případě, že nemají sušičku, při vysoušení vlasů, pokud nejdou k holiči nebo kadeřnici, no a to je asi tak všechno. Jinak většinu dne prosedí – v práci u počítače, pak v autě a večer doma u televize. Anebo si jdou zahrát třeba rychlý squash, aby příliš neztráceli čas. Jenže tím, jak celý den seděli, tak jim ty prudké pohyby spíš uškodí, protože jejich tělo vlastně neumí koordinovat svaly. Proto jakmile se ocitnou v zápalu hry a trup jde do rotace, tak se jim ploténky drtí ještě víc, vymačkávají se ven, a pak mají raz dva výhřezy. Takže takové náhlé vzplanutí pro sport také není dobré a zdraví prospěšné, protože tělo se musí napřed rozcvičit, rozhýbat, jinak nemůže správně fungovat.
Cvičení SM systém jste nazvala „cvičením pro udržení mládí“. Dá se vůbec něčeho takového dosáhnout obyčejnými cviky?Povězte mi o tom něco podrobněji.
Jedná se o cvičení, které vytvořil na základě české rehabilitační školy a poznatků profesora Jandy pan doktor Smíšek. SM systém je zkratka slov stabilizace a mobilizace. V praxi to znamená, že tímto cvičením získáte stabilitu těla - budete vzpřímeně stát, vaše chůze bude mladistvá a pružná, nebudete se viklat, padat a zbytečně si ničit kyčelní klouby - mobilizace, že budete mít pohyblivou páteř, pružné svaly a klouby bez bolesti. Zkrátka vše, co tvoří pohybový systém, bude mobilní a nebude vás omezovat.
Cvičení je velmi jednoduché, zahrnuje dvanáct základních cviků, které se zvládnete naučit v osmi lekcích. Pak vám bude stačit dvakrát denně deset minut na to, abyste svou svalovou dysbalanci zlepšila. S trochou nadsázky se dá každodenní cvičení přirovnat k návyku, jako je čištění zubů – ráno pro zdraví a večer pro krásu.
Tyto jednoduché cviky vás povedou k tomu, abyste si to, co máte poškozené špatnými návyky a stereotypem nebo dlouhodobým sezením napravila, tj. svaly, které máte ochablé, posilovala, zkrácené zas protahovala a ty, co máte přestresované, relaxovala. Výhoda tohoto cvičení oproti jiným technikám, například kalanetice je v tom, že SM systémem děláte všechno najednou. To znamená, že během pouhých 10 minut 40x zapnete břišní, hýžďové a mezilopatkové svaly, a ještě tím, jak taháte elastické lano, což je jediná pomůcka, která se při tomto cvičení používá, posilujete prsní svaly, svaly na pažích a zpevňujete pánevní dno. Lano ukotvíte kdekoliv doma, třeba na klice u dveří, u okna nebo noze u stolu, netaháte ho žádnou velkou silou, takže je vhodné skutečně pro každého. Cvičení však nenahrazuje aerobní pohyb, ten si můžete doplnit třeba jízdou na kole, rychlou chůzí do schodů nebo tím, že si půjdete zaběhat. Cvičení SM systém je hezké také v tom, že poskytuje zároveň synergii, protože navíc pracuje i s dechem. Sama víte z jógy, že dýchání je při cvičení velice důležité. Dále, aby na vás mělo ten nejlepší efekt, je nutné, abyste ho dělala a přitom na něj myslela, čili abyste se na něj soustředila a vnímala všechny své svaly. Volní složka je při cvičení velmi důležitá, protože když při něm odpojíte mozek, neběží vám hlavou žádné zbytečné starosti a lépe se na provedení cviků soustředíte. Můžete si k němu pustit hudbu, ráno rychlejší, dynamičtější, večer spíš nějakou relaxační, abyste svaly po celodenní námaze lépe srovnala. Přes noc se vám svaly nádherně uvolní a ráno se probudíte svěží, bez bolesti.
Pokud se budu chtít přes den protáhnout jinde, než doma, mohu tyto cviky také využít?
Samozřejmě, jediné, co k tomu potřebujete je již zmíněné, speciálně konstruované elastické lano, které dáte do kabelky a pak si můžete zacvičit skutečně kdekoliv. Pokud sedíte celý den někde u počítače, můžete si třeba po dvou hodinách lano natáhnout v kanceláři, protáhnout se, srovnat se. Je to daleko zdravější, než jiné složitější cviky, které se dnes často doporučují. Navíc při tomto cvičení kromě břišních a hýžďových svalů zpevňujete i svaly pánevního dna, čímž předcházíte problémům s inkontinencí. Pozitivně působí také na tvarování nožní klenby.
Na stravu se vás neptám záměrně, protože o ní na stránkách této knížky hovoří podrobně jiní odborníci, k propagování zdravého životního stylu však neodmyslitelně patří. Chcete se o ní v souvislosti s tématem „jak zabránit předčasnému stárnutí“ přece jen zmínit?
Pokud jde o stravu, člověk by měl jíst podle toho, jaký je metabolický typ. Obecně jíme všichni příliš mnoho proteinů, bílkovin. V jedné ze svých studií uvádím, že existuje tzv. pět bílých jedů – bílá mouka (lepek), cukr, sůl, tuky a léky – do toho jsme vlastně překyselení, protože jíme příliš mnoho živočišných bílkovin a navíc příliš jsme se odchýlili od toho, jak jedli naši předkové před 150, 200 lety. K jejich způsobu stravování bychom se měli snažit alespoň trošku přiblížit, pak by naše strava byla harmonická a nepoškozující. Dalším prohřeškem je, že jíme jídla většinou již zpracovaná, my bychom však měli konzumovat mnohem víc čerstvé stravy, víc kaší, obilovin, luštěnin. Důležité je, aby nám nechybělo nic ze základních živin. Bohužel odborné studie říkají, že nám chybí i vitamín C, protože spousta lidí jí strašně málo potravin, které ho obsahují. Nehledě na to, že potraviny dnes vůbec obsahují méně všech důležitých nutričních složek, ať jsou to vitamíny, minerály, stopové prvky nebo enzymy.
Nepomohly by v tomto ohledu doplňky stravy, ze kterých si dnes můžeme vybírat?
Nejsem proti doplňkům stravy, důležité však je, aby tělo mělo všechno to, co má mít. Máte pravdu, že dnes je jich na trhu hodně, až se v nich člověk těžko orientuje. A víte, jak poznáte kvalitní doplněk stravy? Tak, že když ho budete nějaký čas užívat, začne vaše tělo prosperovat. Je to stejné jako s květinami, pokud se o ně staráte, zaléváte je a občas je přihnojíte, pak vám i muškáty za okny nádherně kvetou, no a tak je to i s vaším tělem. Vědci spočítali, že by naše strava měla obsahovat asi 90 látek, které bychom v potravě měli rovnoměrně přijímat. Optimální je strava podle metabolických typů, ale aby byla opravdu harmonická, tak by vás měl odborník naučit, jak takovou stravu připravovat, pak budete mít záruku, že skutečně obsahuje všechny potřebné živiny. Chceme-li skutečně zdravě žít a správně se stravovat, pak myslím, že je rozumné podívat se občas na někoho, kdo dobře vypadá, zamyslet se nad tím proč tomu tak je a jeho rady následovat. Naopak, když vám někdo bude radit, co a jak máte dělat a vy víte, že má sám nějaké trvalejší problémy, tak mu přece nebudete věřit! V tomto směru bych radila držet se těch osvědčených rad a kvalitních doplňků stravy. Takže doplňky ano, ale pozor – je tady ještě jedna důležitá věc, jde o to, odkud pocházejí. Pokud jsou to například nějaké čínské stravovací doplňky, tak asi budou vhodné spíš pro Číňany. Málokdo z nás má přece čínské předky, takže i náš organismus je trochu jiný, proto bych v tomto případě byla opatrnější. Samozřejmě, na nějaký konkrétní problém můžete užívat třeba čínské byliny, které vás mohou harmonizovat, ale není to cesta k trvale optimálnímu zdraví, když budete užívat to, co nám, Středoevropanům, není vlastní.
Je u nás vidět nějaké zlepšení v přístupu veřejnosti k životnímu stylu?Podepsaly se na tom třeba možnosti, které k nám v posledních letech pronikly?
Určitě ano, jediným problémem podle mne je to, že informací, kterých dřív býval nedostatek, je dnes naopak příliš. Vyznat se v nich a vybrat si, který je ten správný směr, kdo je a kdo není ten správný guru, je někdy docela složité. Co mne však mrzí nejvíc, je takový, řekla bych odmítavý přístup oficiálních autorit, které mnohé poznatky přehlížejí, ba dokonce popírají, a tím bohužel matou lidi. Proto pak celá řada z nich utíká z bezradnosti k různým léčitelům.
Dovolím si citovat ještě jeden váš výrok, a sice že “dobrá imunita je podmínkou celkového zdraví a energie“.
Ano, je to tak, imunita je vlastně opravdový, velmi složitý systém. Funguje, obrazně řečeno, jako obrana země, to znamená jako policie, vojsko, tajné služby, prostě všechno to, co vás hlídá. V době mého studia se o něm vědělo jen to, že rozpozná vetřelce, tj. bakterie a viry, které likviduje. Dnes již víme, že rozpozná nejen „vetřelce“, ale i vadné buňky v těle. Při dělení, kterým neustále procházejí, se totiž nikdy nevytvoří buňky stejně kvalitní. Třeba proto, že zrovna žijete ve stresu, máte špatnou výživu, případně z jakéhokoliv jiného důvodu. Zkrátka nic není dokonalé, ani lidské tělo. No a na imunitním systému je, aby rozpoznal tyto buněčné „zmetky“. Když je imunitní systém v pořádku a nemá práci s jinou zátěží, kterou mu přidáváte, tak tyhle buňky rozpozná a zlikviduje je. Avšak jeli čímkoliv přetížen nebo oslaben, tak je nezlikviduje a ty méně kvalitní buňky se nám dál v těle množí. Takže imunita má absolutně klíčový podíl na všem, co se s námi děje, a přitom se stále bohužel podceňuje.
Velice mě zaujalo také to, co uvádíte ve své diskusi na internetu, a sice, že imunita se dá trénovat. Je to vůbec možné, a pokud ano, jakým způsobem se toho dá docílit?
Ano, imunitu lze trénovat, stejně jako všechno v těle - mozek, svaly, nebo třeba hlas. Popsala jsem to do deseti bodů, které je třeba provádět. Vedle zdravého pohybu je jedním z nich například otužování, které zdaleka není jenom o tom, že si dáte studenou sprchu a budete se snažit v ní vydržet co nejdéle, anebo si půjdete v zimě zaplavat do Vltavy, to ne. S otužováním je nejlépe začít na podzim, třeba po dovolené, kdy je člověk odpočatý a zrelaxovaný. Trénují se tím nejen svaly, ale také cévy. Když člověk ráno vstane z postele, měl by si dát nejprve teplou sprchu, protože si musí napřed svaly pěkně prohřát, teprve pak by si měl dát studenou sprchu, na kterou musí cévy rychle zareagovat a musí se stáhnout. Takže si je na podzim vytrénujete a pak, až půjdete v chladnějším počasí ven, zareagují vám cévy stejně. Většina z nás to bohužel dělá tak, že vyleze z postele, dá si teplou sprchu, anebo taky žádnou, a pak když vyjde ven, tak se diví, jaká je mu zima, protože jeho cévy reagují špatně. Přitom by stačilo dát si zpočátku alespoň střídavou sprchu - teplou, studenou, i to je trénink. S otužováním můžete začít i na jaře, ale ideálním obdobím je skutečně podzim, protože po létě je na to tělo lépe připravené.
Imunita, to jsou vlastně buňky, které vám běží krevním a lymfatickým oběhem, no a když je do toho vašeho oběhu nepustíte, tak se do něj nedostanou a tím pádem nemohou pozorovat, že se v něm něco děje. To je jako kdybyste tady (paní doktorka ukáže přes okno ven) zavřela ulici. Pokud by se v ní něco dělo, tak se do ní policie nedostane...(shodou okolností začne opodál houkat policejní vůz, obě se té náhodě smějeme). Takže i v otužování spočívá trénink posilování imunity, nehledě na to, že má úžasně pozitivní vliv na tvorbu kolagenu. Možná si vzpomenete na Paula Newmana, když se ho jednou ptali jak to, že nemá žádné vrásky, tak řekl, že si každý den sprchuje obličej deset minut ledovou vodou. Já to sice deset minut nevydržím, ale už možná třicet let se ráno pravidelně sprchuji studenou vodou a řekla bych, že to mému kolagenu svědčí.
Dovolte, abych vás citovala do třetice: “Štěstí si nese každý v sobě, souvisí to s pozitivním pohledem na sebe sama.“ Tím se vlastně dostáváme ke třetí, psychické složce anti-agingu.
Musím se přiznat, že nejsem autorkou tohoto citátu. Napsala ho moje přítelkyně, paní doktorka Kramaříková, psycholožka, kterou jsem do projektu anti-agingu vtáhla, protože si myslím, že z hlediska své profese k němu má co říct. Navíc já sama se s touto její větou ztotožňuji. Je jasné, že to nejdůležitější ke štěstí je láska, což je velice široký pojem, ale já si myslím, že člověk by měl začít sám u sebe. Měl by se mít rád, protože když se bude mít rád, tak si nebude ubližovat, nebude chtít, aby jeho tělo něco bolelo, a začne se víc zajímat o to, co dělat, aby žil zdravě. Když za mnou přijde čas od času někdo s nějakým problémem, třeba s obezitou, tak se ho obvykle ptám:“ Co vám to vaše tělo udělalo, že mu takhle ubližujete?“ Mít se rád znamená, že když se ráno probudím, osprchuji se a uvedu své tělo do mobilního stavu, tak se na sebe v zrcadle hezky usměji. Chce to nezapomínat a i ten úsměv trénovat! Když si na to člověk zvykne, začne se usmívat i na ulici. Pravdou je, že to lidi občas vyděsí, z vlastní zkušenosti však mohu říct, že úsměv provokuje i opačnou reakci - najednou se lidé začnou usmívat také na vás. Nevím, jestli proto, že znervózní nebo jim přijde hloupé tvářit se naštvaně, ale většinou reagují pozitivně.
Paní doktorko, vy přednášíte anti-aging nejen u nás, ale také v Americe. Jaký je přístup ke zdravému životnímu stylu tam a tady, dá se to srovnat?
Amerika je veliká země a stejně jako všude, kde je země rozlehlá, existují v ní velké extrémy. K tomu musíte přičíst ještě národností rozdíly, které pochopitelně hrají také svou roli. V zásadě však mají všude v Americe jedno společné, a sice že nejsou takoví skeptici, jako jsme my. Tam ať přijedu kamkoliv a něco nového jim představím, většinou na to reagují slovy: “Jé, to je bezvadné!“ a buď to přijmou a naučí se to, anebo řeknou, že znají něco jiného a že jim to stačí. Nejsou však jako Češi, kteří se začnou pochybovačně vyptávat „proč se to dělá takhle a ne třeba takhle“, zkrátka hned vám dají najevo svou nedůvěru. Navíc, když je něco české, tak to tady nikoho nezajímá. Všem těm skeptikům bych proto ráda řekla: “Až zas půjdete k nějakému odborníkovi, tak se schválně podívejte a zvažte, chcete-li důvěřovat člověku, který má povolené břicho a ohnutá záda. Hned zjistíte, zdali je cvičení, které vám předvádí skutečně účinné. Pokud má cvičitel sám postavu srovnanou, dobrou v osovém postavení, pak to dělá správně a můžete mít k němu důvěru. Pokud ne, tak je to špatně.“
Říkala jste, že anti-aging vznikl v Americe. Proč vy, Češka, je tam jezdíte učit to, co by vlastně měli znát oni sami nejlépe?
V Americe vznikla myšlenka anti-agingu, ale ne cvičení SM systém, takže já tam jezdím proto, abych je tu naši originální českou metodu naučila cvičit. Američané se zabývají tématem jak zabránit předčasnému stárnutí hodně teoreticky a vědecky. Dokonce pořádají kongresy o tom, jak je to vlastně se stárnutím genetické výbavy v buňce a různými dalšími výzkumy, protože u nich se na získávání nových vědeckých poznatků věnuje hodně peněz. Vznikla tam například teorie, že antioxidanty jsou naprosto klíčovým prvkem proti stárnutí. U nás se o tom vůbec nemluví, i když v Americe o tom existují již dvacet let studie.
Zaujal mne ještě jeden váš citát:„Kvalitní vzdělání a zdravý životní styl je zaručená investice, nezávislá na prostoru a čase.“ Je tohle životní krédo, které vy sama vyznáváte?
Tohle motto jsem si vymyslela v roce 2006, když jsem kandidovala do Senátu na svůj volební materiál. Myslím, že je do něj shrnuta celá filozofie anti-agingu i můj celkový přístup k životu.
Zajímalo by mne, co představuje vaše logo. Připomíná strom se vzpřímenými větvemi...
Vymyslel to jeden můj příbuzný, kterého jsem požádala, aby mi nakreslil něco, co by symbolizovalo zdravý život. Ujal se toho trochu netradičně, při svém pobytu v Austrálii se inspiroval místním street artem. Říkal, že když tam chodil do školy, ve které studoval, viděl podobný obrázek denně na ulici. Vyfotil mi ho, poslal a já jsem mu ho odsouhlasila, protože se mi na něm líbilo právě to netradiční ztvárnění. Takže je to nejspíš nějaký australský strom, který mne jako symbol zaujal také proto, že připomíná krásné lidské tělo.